15.6., středa

Jó, tak Pan Just přítomen BYL (viz před-příspěvek), o hlas jsem ale nepřišla, ačkoli odpověď na všechno ode mě nedostal, den to byl ovšem bezvadnej, vymysleli jsme si s kamarádkou imaginárního německého dramatika Johanna Fridricha Dýznštajna, kterej si tykal s Goethem, umřel roku 1851 a byl pre-pre-pre-romantikem své doby (už trochu věřim, že vážně existoval), slunce svítilo, bezdomovci se opalovali, kamarádi se kamarádili a ten profesor, o kterým se mi jednou zdálo (ale žádnej hanbatej sen, proboha!) byl na mě u přijímaček nejhodnější.