10.6., pátek

Tak tedy oslavování, pro jistotu odsunujeme odchod domů na dobu ranní, ti silnější z nás si objednávají snídani v Mekáči (Š mě táhne znechuceně na vzduch), chvíli sedíme na prázdném Václaváku a opíráme se jeden o druhýho, cesta domů není depresivní, je čistá, jen nevím, jestli mám to Malostranský náměstí teda na rok opustit, vypadá to, že už s tím počítám, když se na to vymlouvám chlapům, co mě zvou na rendez-vous.