31.3., čtvrtek

Lidem se líbí moje básničky, dost divný, protože ony podle mě vážně za moc nestojej, každopádně pořád to není tak divný, jak divný je koukat se do zrcadla - hmota v odrazu, cosi, co nějak vypadá, schránka - kolik společnýho má moje tělo s tím, co jsem?

30.3., středa

Přemýšlím o lidech, za okny tam venku zpívaj ptáci, jsou neuvěřitelně vytrvalí, což může bejt někdy votravný, protože toho na reperotáru zase tak moc nemají.

29.3., úterý

Housle, zlato, čajové pytlíky, umělá krev a šlehačka, tomu říkám Divadlo.

28.3., pondělí

Apatie, trochu.

27.3., neděle

Až budeme zase s tátou chtít překvapit mámu s narozeninovým dárkem, připomeňte mi někdo, že to neumíme (a že máma NESNÁŠÍ Františkovy Lázně).

26.3., sobota

Jsou mi sympatičtí nesympatičtí lidé.

25.3., pátek

Vůbec mi na tobě nezáleží, jseš mi fuk, ale stejně jsi hajzlík a šašek počmáranej.

24.3., čtvrtek

Pár minut o životě v Bělorusku a já líbám onu zaprášenou počůranou dlážděnou zem pražskou!

23.3., středa

Oidipus s očima na vidličce!

22.3., úterý

Vzduchem se line vůně květin, slunce, energie, sem tam nějaká ta moč, benzín a plíseň aneb Ne, nenechám si zkazit svoje jaro.

21.3., pondělí

Dneska se mi zdálo, že jdu s Havlem a s Krausem na fotbal, no jen si to vemte, taková hloupost - já a na fotbal!

20.3., neděle

Táta dostavil další knihovničku - můj pokoj vypadá jako antikvariát, což je buď zajímavý nebo nudný, s výhrou v jedné literární soutěži čítající asi dvacet knih totožného autora vypadám navíc jako odborník na Škvoreckýho, což je superhloupost.

19.3., sobota

Nějak mi poslední dobou chybí hloubka a poetično, poetično a grepfruity.

18.3., pátek

Vždycky, když šáhnete po paralenu, rozezvoní se telefon zprávami a hovory a přicházejí pozvánky do světa, který se před vámi oblepil neproniknutelnou izolepou.

17.3., čtvrtek

K snídani sušenky, k obědu rohlík, k večeři víno aneb Akce několikahodinové zkoušky v divadle! se světly a hudbou! a bez ukřižovaného Krista na zdi!

16.3., středa

"Důležité je přitom vědět, že nikoliv my můžeme myslet bytí, ale bytí samo se skrze nás může myslet," je věta vět; až ji pochopím, budu dospělá.

15.3., úterý

Tak já miluju absurdno a paradoxy, aniž vím, že jsem předurčená k existencialismu, takže: jsme odsouzeni ke svobodě, važme si toho, protože krásnější odsouzení nemůže bejt.

14.3., pondělí

Chtěla bych dělat všechno, nejlépe najednou, stříhat, lepit, barvit, fotit, hrát, skládat, psát, moralizovat, nadávat, konzumovat, tleskat a režírovat, měla bych asi přestat kouřit, pít a odstěhovat se do hor, abych si tedy zajistila dlouhý život, ale to bych to pak nebyla já.

13.3., neděle

Tak mi zavolala, že jdeme dneska do divadla - ty si to nepamatuješ? - ale jó, kladenskej Racek, jasně, jsem už sice trochu přečechovaná, trochu přerackovaná (tohle bylo moje čtvrtý představení Racka), ale nevadí, bylo to skvělý, začínám si být téměř jistá, že to nejlepší divadlo se odehrává za "hrancemi" Prahy, což je smutný, někdo by měl ty pražský divadelníky nakopat do zadků a nasadit místo nich opravdové lilie.

12.3., sobota

Otázka je hnací síla žití, to ví každý hlupák (i ten se umí tupě ptát: "co?").

11.3., pátek

V podstatě máme stanovený termín premiéry, což jinými slovy znamená, že se stávám zodpovědnou a budu se muset naučit nést břemeno úspěchu/průseru na vlastních bedrech, začínám posilovat.

10.3., čtvrtek

Tak jo, občas se stane, že se ti líbí boty, který mají jen v menších velikostech a ty pro krásu nějakou tu drobnou bolest vydržíš, ale TOHLE byla taková bolest, že mi nepomohlo ani vnitřní pokárání mého věřícího já ("Víš, jak trpěl Ježíš na kříží, sakra? Tak nekňuč!"), místo toho mě napadlo, jak by chudák Ježíš trpěl, kdyby ho křižovali v těch mejch krásnejch malejch střevících.

9.3., středa

Dneska jsem byla na představení v kostele, herci hráli tak pateticky, že by jim mohli závidět i romantičtí rozervanci, takže jsme se pak museli jít někam napít, jenže do kavárny pak přišel Daniel Rous, který v Přátelích dabuje Rosse a já se až do rána musela chechtat.

8.3., úterý

Kafe s mlíkem a medem je skvělý, rovněž pak slovo rovněž, zatahování školy a chvíle, kdy tě ten záhadnej nestvůrnej trpaslík nenutí moc přemýšlet.

7.3., pondělí

"Ty bys šla do divadla i kdyby dávali Hovno zabalený v krabici od bot!", hmm, asi jo, žasnu nad svou zoufalou existencí, jenž popírá všechny zákony přírody, nebo ne, ale zní to dramaticky.

6.3., neděle

Někteří lidi by se měli uvolnit.

5.3., sobota

Dohnala mě lenost, otec se opil a rozbil starožitnej stůl, slunce svítí a slibuje.

4.3., pátek

Tak mám za sebou první návštěvu opery, kupodivu jsem se ani nenudila, ani nahlas nesmála (a to ani tehdy, kdy Werther popáté oživnul, aby moh' popáté v tomto výstupu zazpívat své Je t'aime!), pak se šlo pít víno, já v koktejlkách v zapadlým nonstopu, on lijící vosk na ubrus, takže to bylo fajn.

3.3., čtvrtek

To nevadí, že se z kalokagatii stalo to cosi obludného, čemu dnes říkáme touha po dokonalosti (čti lži), protože to, čím se člověk odlišuje od zvířat není rozum, nýbrž smysl pro humor a tendence tvořit.

2.3., středa

Když nad tím tak přemejšlim, nemám ráda lustr ve svým pokoji.

1.3., úterý

Ve víně je pravda, pracuji na práci, téma: scénografie, začínám starověkým Řeckem a ve víně je pravda.

28.2., pondělí

Viděla jsem krásný film - Hotel pro cizince - a všechno kolem se najednou zdá stejně surreálné jako tam; e-mail od kamaráda, že už je zase v blázinci, pozvání na operu od téměř neznámého kluka, sny se náhle zdají jako balast.