27.7., středa

Voda s citrónem a vstávání ve dvě.

26.7., úterý

Žádost na založení sdružení předána, palačinkárna a ach, je to krásné, býti doma sama, těším se, až budu mít vlastní byt, žádná svíčková můj práh nepřejde, budu si jezdit do Prahy jedna kupovat rajčata a fetu, cvičit jógu a poslouchat jen Bacha a psychidelickej rock.

25.7., pondělí

Demonstrativně odešla po dvou vínech od bavící se společnosti, chachá, ani přemlouvání nepomohlo, chachá, to pro ty proteroristický kecy, jsem na sebe hrdá a taky jsem přesycená tím, jak se dá hodiny klábosit o ničem, ničem, ničem.

24.7., neděle

Po týdnu stráveném s dvanácti a více lidmi mávám rodičům a zabýrám celý byt pro sebe, sice je to úchvatné, spát v jednom pokoji sám a nemuset mýt nádobí pro menší tábor, ale zazpívala bych si s nimi, aspoň jednu.

23.7., sobota

Úklid plesnivin a prachovin, vlak Toník a bože, ve vlaku se tak pěkně čte!, hledám vlak, který nikde nestaví.

22.7., pátek

Reinkarnovaný Anton Pavlovič coby zelený křižák, moravský Treplev a Trigorin, kterej nádherně rrráčkuje, Rrrrusko, marrrmeláda, rrrracek, každoroční dluh vůči Máchovým podvlíkačkám se paradoxně netýká českého, ale ruského dramatika.

21.7., čtvrtek

Všichni důsledně využívají toho, jak si nepamatuji předchozí večer, mám tedy nové pravidlo: "nepít bílej rum k snídani, ne, ani když tě vytrvale nutěj, děvče", ale to s tím nožem jsem jim nesežrala.

20.7., středa

Tak jo, je nás tu na chatě patnáct, takže jsem poměrně nervózní, navíc spím v pokoji s téměř neznámým klukem (né, je to kamarád, ale opila jsem se s ním jen jednou, teď tedy podruhé), přijel i bývalý učitel ze střední - je sranda pozorovat, jak ten, kterej mi dřív opravoval testy, chodí se škopkem špinavý vody od nádobí a ptá se: Terko, kam že to můžu vylejt, támhle dozadu do příkopu?

19.7., úterý

Ačkoli jsem měla narozeniny před více než dvěmi měsíci dostávám ovocný vlastnoručně vyrobený koláč (věděli, že mám ráda hroznový víno) a hrnek s mým nejoblíbenějším obrazem (van Goghova kavárna v Arles) a taky písničku od Šimona (Bowie: Five Years), karneval (jen jeden poznal, že těmi vycpanými tvářemi ze sebe dělám Corleona), no, zřejmě jsem šťastnej člověk, takže se stydím, jak jsem věčně ze všeho nervózní a občas prskám síru.

18.7., pondělí

Doksy, Máchovy podvlíkačky 2, brambory v ohni a víno už odpoledne.

17.7., neděle

To je hrozný, že se pořád množíme, protože každou chvilku tak ztrácíme na své jedinečnosti *retardovaný úsměv*.

16.7., sobota

Mary a Max je krásnej film, pamatuju si, že na něj chtěl Albert jet někam do Norska, protože už ho tady v kinech nedávali a on tolik chtěl, abych ho viděla, dneska jsem ho viděla a bez Alberta, ale to mi nevadí, vadí mi, že mi došly cigára, že je Kundera tak starej a nejspíš umře dřív, než ty svoje romány přeloží do češtiny, že nemám doma ateliér a zvětšovák, že neumím perfektně na klavír a že musím koukat na blbý filmy/seriály s mými oblíbenými herci-krasavci, ačkoli jsou nudné, pitomé a někdy i trapné.

15.7., pátek

Sweet sangria a výlet do lesů je za dveřmi!

14.7., čtvrtek

Tak Harry neumřel, já mám kameru, do našeho spolku se nám hrnou lidi na inzerát, vypadá to, že budu muset zůstat v Praze, nejspíš tu i umřu, amore mio!

13.7., středa

Viděla jsem, jak oblohu přeřízl velký blesk a já si řekla: ať se jdou ohňostroje bodnout!

12.7., úterý

Achjo, kdybych se do tý Prahy nedostala, mohla bych teď přemýšlet nad Harry Potterem, Kunderovou N/nesmrtelností, číslem pí nebo nad čímkoli jiným než nad tím, kudy směřovat kroky své, oujé.

11.7., pondělí

Kupuju si kameru.

10.7., neděle

Bosá v dešti u Národního divadla, Ester, strašně vína, s Maruškou jsme místo výstavy zamířily na to víno (to kvůli podpatkům, ve kterých ani já nemůžu chodit), fascinuje mě, jak náš den (život???!!!) utvářejí detaily.

9.7., sobota

Palačinkárna, Geti, má "aura úspěchu" a večerní chvilka jejího patetismu.

8.7., pátek

Po prosbě o cigaretu mi otec dává na stůl doutník a povídá: tu máte, paní spisovatelko, jestli paní spisovatelka neumře na rakovinu, pak snad neumře nikdy.

7.7., čtvrtek

Navlíkáním korálků se snažím prožít chvíle normálně, jó, a taky jsem dopsala svou druhou divadelní hru, heč.

6.7., středa

Kokosový koláč a existencialismus.

5.7., úterý

Když jsem si po tomto úterním večeru spočítala, kolik jsem toho během několika hodin vypila (růžové i bílé), nemohla jsem uvěřit, že jsem dokázala souvisle hovořit, každopádně předtím jsem byla na výstavě, takže nemám zas tak černé svědomí, že jen zabíjím tu chytřejší Terezu v sobě.

4.7., pondělí

Opravdovou satisfakci v této divné době pociťuji jen tehdy, naučím-li se novou etudu na piáno (kterou takové ty protivné děti, co se musely učit na klavír od mala, uměly třeba v sedmi letech a ještě mnohem líp).

3.7., neděle

Ibsenova Divoká kachna mě celkem zklamala, nevím jestli je to mnou či tou kachnou...

2.7., sobota

Babička mi dává větší obnos peněz (na študia, třeba) a mě dochází, že tady přestává už sranda, ruské šampaňské mě nezaujímá, chlebíčky trochu, ovšem spánek, ach ano, prázdninový spánek, to je jiný kafe!

1.7., pátek

Poslední peníze utraceny za poslední představení v předposlední sezóně Divadla Komedie, protože po sezóně další bude divadlo utraceno, cestou domů si to hrdě vyšlapuji (hrdá na to, že na ták velkých podpatcích nemám nejmenší problém) a pro jistotu se dvě stě metrů před domem řítím k zemi (již ne tak hrdá), mé koleno pláče krev a krev a krev a já si (díkybohu) zase jednou připadám jako malá holka.

30.6., čtvrtek

Víno s vínem, staří přátelé, intuitivní útok na kino v deset večer (a nejpitomější film, který mají v programu) a cesta domů (to "JFK" vyryté na okně tramvaje asi nemá odkazovat k Johnu Kennedymu, co?).