30.5., pondělí

Mám zvláštní kamarády: buď jsou to alkoholici, feťáci, nymfomanky, magoři a já bych tolik chtěla zabrzdit, zavřít se ve své chatě v lese a meditovat a pít jen ananasový džus.

29.5., neděle

Když si umyju vlasy, je mi tak nějak líp: voněj, jsou hebký a celej svět mi tím pádem může políbit prdel.

28.5., sobota

Díky dnešnímu divadelnímu představení jsem zase o krok blíž k pochopení psychóz a sebevrahů a o krok dál k člověku, který mě chvíli zbožňoval a chtěl mi dát v inscenaci podle stejného textu hlavní roli - bájbáj, hrdino.

27.5., pátek

Buď jsem rozmazlená a pitomě sentimentální osoba, nebo jsou cesty v noci tramvají domů to nejsmutnější, co naše civilizace zná (obzvlášť, sedí-li v tramvaji před tebou pokakaný bezdomovec).

26.5., čtvrtek

Komedianti, šašci, blázni a ďáblové jsou mezi námi!

25.5., středa

Maturitní komisařka s říďou mi chválí náušnice s Kerouacem, po hlasitém vyřčení, že chci "22", tahám "22", světe div se, andělé existují, ale nedupou, nekřičí a taky nemůžou zůstat nafurt.

24.5., úterý

Maturita: všichni pláčou, smějí se a tak (totiž-jedná se zřejmě o neurózu, konkrětně o hysterii), z mé maturitní práce chce udělat úča povinnou četbu, Bára si dělá srandu, že to bude povinná četba pro uchazeče o studium na DAMU, což by byl krásný paradox vzhledem k tomu, že mě na DAMU nevzali.

23.5., pondělí

Nó, kdyžtak mě prej chtějí v Brně, což je fajn, myslím, že byť jen rok v tomto městě by mi od základů změnil život (pyčo).

22.5., neděle

Nechte mě, já se vzdělávám, Aristoteles si hraje na písku, Zenón z Kitia si smaží vejce a už aby to všechno bylo pryč.

21.5., sobota

Ty sny mě zkrátka přivedou k šílenství, ráno se pak vzbudíš a nevíš, co je pravda a právě tenhle okamžik mě žere někdy zaživa.

20.5., pátek

Tak jó, hele: do tý svý oblíbený kavárny bych neměla chodit, protože tam chodí strašně moc ošklivejch lidí (ošklivý znamená v tomhle případě bez budoucnosti), číšník mojí opilé kamarádce tyká a chce jí vyhodit, protože nahlas řve: "Bla bla bla bla" pořád dokola, čímž intenzivně dokazuje nesmyslnost lidské (ne)komunikace.

19.5., čtvrtek

Všichni mi neustále líbají ruku, já nevím proč.

18.5., středa

Večeře s Orfeem, Salome a Goyou, fajn chlap, tenhle Goya, a taky ohluchnul, což je vedle syfilisu asi jeden z hlavních příznaků génia.

17.5., úterý

Jsem schopná poslouchat jednu skladbu padesátkrát za sebou a neutrpět žádnou újmu, taky jsem trochu smutná, tak si aspoň lakuju nehty a vlastně je všechno tak, jak má být a já se jen stávám ženou (čti "trochu hysterkou").

16.5., pondělí

Svaťák; Otakar Švec a jeho Stalinův pomník a jeho sebevražda a moje sebevražda, asociace a surrealismus a sexualita a Freud a Masaryk a uvařim vám guláš, přátelé, vesměs hovězí.

15.5., neděle

Po pohovoru mi komise řekla, že jsou ze mě nadšený, takže když nic jinýho, možná dostanu možnost se zavrtat na severní Moravu, daleko od nafoukanejch Pražáků a mý skvělý maminky, která mě miluje i když piju a jsem protivná, plus daleko od mejch přátel, který mě milujou i když "bla bla", potkávám supermagora-intelektuála (kterej teda odpuzuje i mě), bavíme se o beatnících, o filosofii a o jeho posedlosti LSD a nekomentuji jeho názor, že jsme na stejné vlně, protože moje LSD je jen dočasná apatie, ze který se dostanu - doufám - pomocí studia na maturitu a Bukowskiho, juchů!

14.5., sobota

Kocovina jako prase, aspirin coby nutná snídaně, jelikož mě čeká čtyřhodinová cesta autobusem do Olomouce (přijímačky) jsem punkáč a jsem si toho vědoma, to jen většina lidí mě má za slušnou a rozumnou.

13.5., pátek

Silně patetickej den/večer/noc, natolik, že jsem zkejsla opilá v hospodě se svým úhlavním nepřítelem a nafoukancem, kterej mě i přes mou velkorysou upřímnost ("Jseš typickej Dejvičák. Nafoukanej egocentrik.") začal mít rád, dal mi telefoní číslo a objal mě, takže - jó, poslední zvonění bylo ve znamení lásky (až hippiesácký), peněz, alkoholu...a zase jsem propovídala hodiny se svým věrným Šimonem.

12.5., čtvrtek

Jó, chtěls žít osaměle a v harmonii jako Mistr a Markétka, tak si čekej na toho ďábla sám, kreténe (pětihodinová divadelní zkouška, hlad a tíha zodpovědnosti za celý svět).

11.5., středa

Bukowski je prej dobrej ve stavu, kdy se ti chce vyzvat lásku na souboj (a ono fakt).

10.5., úterý

Předprodej! - už v první den máme do půlky představení vyprodané, Bůh existuje.

9.5., pondělí

Kocovina jako prase, apatie a upřímný úsměv.

8.5., neděle

Zemřela rohatá panenka Marie, slečna Světlo i slečna Kofola (slogan "když ji miluješ, není co řešit" už pro mě pravda neznamená tolik, co dřív), prý jsem mu bez legrace zachránila život, co se dá dělat: budu mučedník - první mučedník, kterej miluje Camelky a Jacka Danielse.

7.5., sobota

"Tak tady!" ukázala k železné konstrukci "tady se oběsil," dodala, dali jsme si whiskey, cigáro a život moh' jít v celé své směšnosti dál.

6.5., pátek

Brno, bába se stihomamem, dvě blbý, ale upřímný básničky, nevolnost, hysterie, otupění a Voskovec s Werichem a jejich Brabenec.

5.5., čtvrtek

Stejně jako před rokem mám i teď na své narozeniny depresi, blahopřání přišlo ale hodně, takže se nesmím tvářit příliš chmurně - ještěže mám nárok na spánek.

4.5., středa

Některý ženský jsou šíleně nesnesitelný, přísahám pánbůh.

3.5., středa

Každý má svou paní Brownovou...

2.5., pondělí

Boj o Boha: kýč nebo životní otázka?, docela ráda bych se okamžitě zhulila - bylo by to krásné, protože by to bylo jen tak.

1.5., neděle

Nedobrá nálada, příliš spánku, víno, směšně sentimentání Petřín, kecy, kecy, Indie, aha, tak ty jsi taky spala s mou dětskou láskou!, kecy, kecy, Masaryk a krevety, kecy, zpráva od bejvalky mého milého; kdyby na mě skočila s kudlou, zřejmě bych se nebránila, jenom se chechtala.

30.4., sobota

Dnes jsem se schovala před bouřkou a bůhví, proč je mi trochu neveselo, když mi má bejt jenom veselo.