29.6., úterý

Má nová posedlost: Don Giovanni (čti dón džováááány!) a taky cikánskej jazz, růžový víno a (opět zhlédnutý) Sherlock Holmes.

28.6., úterý

iPhone je ten nejlepší telefon, jaký současný svět zná - telefonovat je s ním sice obtížné, protože má malé problémy se signálem a občas, používáte-li windows, se jen tak pro srandu vypne, ale jinak!

27.6., pondělí

Sherlock Holmes a černý pivo, tohle jsem si po tom chaotickém, složitém roce právem zasloužila, prosím.

26.6., neděle

Trochu melancholické (nikoli však smutné) je, že bych si doopravdy byla schopná vzít za muže jen dvě osoby na této planetě; jeden je mrtvej (už skoro půl století) a druhej je příliš krásnej a talentovanej, takže mi ho šlohne nějaká akčnější loupežnice.

25.6., sobota

Ti dnešní hudebníci nějak neuměj jazzovat, možná jim chybí slunce (nebo hřích, nebo láska, nebo ty správný boty).

24.6., pátek

Nesnáším slovo "bejvalej", to slovo by nemělo existovat, co bylo, to není a všichni ti bejvalý jsou, jenom mimo vesmír těch, kteří to slovo používají, musím zapracovat na argumentech a pak světu řeknu, proč je termín "bejvalej" hloupost.

23.6., čtvrtek

Asi je to špatný, ale nemohu, když jsem v divadle, kde jsme hráli, kde se uvedla hra, kterou jsem napsala, sedět jen tak, bez náznaků chlouby, a když se o to snažím, tak si to vyčítám.

22.6., středa

Pan K. a moje šardoné, chtěla bych na něj složit báseň, ačkoli ho nemiluji - zvláštní?, normální.

21.6., úterý

Stejně všichni všechno dělaj jen pro krásu a nebojí se smrti, nýbrž trapnosti.

20.6., pondělí

Bezvadnej den; nejdřív přebírám maturitní vysvědčení, potom si sedám do deště na lavičku s Friscem (koupila jsem si ho částečně proto, že jsi ho nenáviděl, brouku), grilování (pijeme a hrajeme hry, můj nejmilejší profesor se snaží ztvárnit pantomimou "pamlsek") a nakonec odjíždíme ve tři ráno taxíkem a já jsem šťastná(!), nejen proto, že se dnes ukázalo, že má vytrvalá víra v člověka je naprosto zasloužená, protože mezi sebevětšíma kreténama stejně vždycky narazíš na někoho, kdo ti naleje víno i šampus a ještě ti zaplatí bezpečný odvoz nebezpečnou Prahou.

19.6., neděle

Představeni no. 2, a pak Lébl, Lébl a zase Lébl - totiž - jeho duch, který stále žije v d. Na zábradlí zřejmě stojí za těma očima, které často během představení nakukávali na naše představení okýnkem, zvukařka, která ho ještě zažila nám sdělila, že jeden prvek, který jsme použili naposledy viděla v jeho inscenaci.

18.6., sobota

Svět mi vrátil sebevědomí, já sebevědomí vrátila světu!

17.6., pátek

Divadelní režisér je v podstatě otrokář, ale nemůžu si pomoct, šestihodinová zkouška pak zakončena malým posezením se spoustou lidí, při kterém jsem se divila vlastním emocím - nejnebezpečnější jsou chlapi se smyslem pro humor; "jak by jsi specifikovala tu hru, o čem je? v jedné větě?" - "v jedné větě?" - "tak dobře - jedním slovem?" - "myslím, že to je hra 'o sobectví'" - "to byla dvě slova."

16.6., čtvrtek

Život je jako bonboniéra - některé chvíle jsou sladké, o jiné si zkazíš zuby.

15.6., středa

Jó, tak Pan Just přítomen BYL (viz před-příspěvek), o hlas jsem ale nepřišla, ačkoli odpověď na všechno ode mě nedostal, den to byl ovšem bezvadnej, vymysleli jsme si s kamarádkou imaginárního německého dramatika Johanna Fridricha Dýznštajna, kterej si tykal s Goethem, umřel roku 1851 a byl pre-pre-pre-romantikem své doby (už trochu věřim, že vážně existoval), slunce svítilo, bezdomovci se opalovali, kamarádi se kamarádili a ten profesor, o kterým se mi jednou zdálo (ale žádnej hanbatej sen, proboha!) byl na mě u přijímaček nejhodnější.

14.5., úterý

Včera mi asi ve třech testech vyšlo, že mám lehkou depresi, ovšem DNES mi ten hrubián (viz před-před-příspěvek) koupil Camelky, já dostala žravou a rajčatový salát s fetou ze mě udělal člověka šťastného, přesto, že mám zítra přijímačky (protože jestli tam bude Pan Just, tak asi přijdu o hlas).

13.6., pondělí

Trucuju, koušu se doma nudou, ač jsem měla být dneska v divadle, trpím jak zvíře, žeru samu sebe za živa, poslouchám gypsy jazz, nemám na cigára, bojím se, že se začínají projevovat příznaky duševní poruchy, které jsou u dětí starejch rodiču velmi časté, juch.

12.6., neděle

Otec je hrubián, vulgární negentlemanskej skorosedlák a srab, občas mám pocit, když slyším mámu ptát se "mám ho zabít?", že to myslí vážně.

11.6., sobota

Je to zvláštní - dostat zprávu od kluka z Vagónu, že je rád, že potkal tak skvělou osobu, protože předtím jsem mu napsala, že se s ním nesejdu a pak jsem mu na další zprávu neodpověděla, já totiž nevím, co na mě v tu noc s láhví vína v krvi a spoceným obličejem od tance moh' vidět, jo a v příštím životě chci být ruský cikánský houslista.

10.6., pátek

Tak tedy oslavování, pro jistotu odsunujeme odchod domů na dobu ranní, ti silnější z nás si objednávají snídani v Mekáči (Š mě táhne znechuceně na vzduch), chvíli sedíme na prázdném Václaváku a opíráme se jeden o druhýho, cesta domů není depresivní, je čistá, jen nevím, jestli mám to Malostranský náměstí teda na rok opustit, vypadá to, že už s tím počítám, když se na to vymlouvám chlapům, co mě zvou na rendez-vous.

9.6., čtvrtek

Začíná to být napínavý, řekla jsem si - hlavně nebuď hysterka, ženská! tak tedy slzy, vulgarismy a řev, aspoň nebudu mít boule na krku.

8.6., středa

Kamarádi, víno, park, kam jsem chodila dřív s tím proklatým zvláštním člověkem, déšť a tak, den to byl vskutku nádherný, pitomci, co se všichni hlásej na filosofickou fakultu spolu venku řádí a hádaj se o Lidicích a homosexualitě - škoda jen potom těch snů, nechci, aby se mi o ní pořád pořád pořád zdálo!

7.6., úterý

Byl strom, o který se staral starý pán, ve dne v noci, pořád, a když tenhle strom vykvetl a vypadal docela hezčeji než pán, vzal pán sekeru a třemi ranami strom zabil.

6.6., pondělí

Lidi...ce, člověk se ani nediví, že se matky jeho kamarádek v pubertě snažili oběsit na základě četby knih o holokaustu.

5.6., sobota

Kůže na mých dlaních vypadá asi jako když mi je někdo poprskal kyselinou a mám namožený svaly, táta říká, že mám divadlo pustit k vodě, takže sedím u notebooku a píšu novou divadelní hru s názvem Chodím kanály.

4.6., sobota

Děláme kulisy, lepíme na dřevo tapety, pijeme víno - to vše na nádvoří Divadla Na zábradlí... mám pocit, že šli na představení studenti DAMU a musím se pousmát - nevzali mě, ale zatímco oni jdou jen na představení, já se roztahuju na celém dvoře a tluču připínáčky do divadelní kulisy.

3.6., pátek

Pařím The Sims: griluju si tofu v rohlíku, píšu detektivky, rodím děti a jsem premiantem střední školy, ať žije čas post-maturitní a nemorální zabíjení času.

2.6., čtvrtek

Ach, Zeldo Fitzgeraldová, tak ráda bych tě pozvala na naší premiéru a vyhradila ti místo v první řadě, tobě a Ofélii, baletkám, co nemohly tančit.

1.6., středa

Takže jsem přijata na dvě vejšky, buď strávim rok chozením do divadla Husa na provázku a naučím se za každým slovem řikat "pyčo", nebo budu trávit odpoledne před orolojem vystavěném ve stylu socialistického realismu, prospěje mi to asi - vypadnout - dospěju, naučím se vařit a psát básničky.

31.5., úterý

Pohled na něj ve mně vyvolává smíšené pocity, lítost i nechuť, aspoň, že je tu ten Š, který ač má za otce bohémského umělce, je naprostý slušňák a má rád funkcionalismus.