13.5., pátek

Silně patetickej den/večer/noc, natolik, že jsem zkejsla opilá v hospodě se svým úhlavním nepřítelem a nafoukancem, kterej mě i přes mou velkorysou upřímnost ("Jseš typickej Dejvičák. Nafoukanej egocentrik.") začal mít rád, dal mi telefoní číslo a objal mě, takže - jó, poslední zvonění bylo ve znamení lásky (až hippiesácký), peněz, alkoholu...a zase jsem propovídala hodiny se svým věrným Šimonem.