30.5., pondělí

Mám zvláštní kamarády: buď jsou to alkoholici, feťáci, nymfomanky, magoři a já bych tolik chtěla zabrzdit, zavřít se ve své chatě v lese a meditovat a pít jen ananasový džus.

29.5., neděle

Když si umyju vlasy, je mi tak nějak líp: voněj, jsou hebký a celej svět mi tím pádem může políbit prdel.

28.5., sobota

Díky dnešnímu divadelnímu představení jsem zase o krok blíž k pochopení psychóz a sebevrahů a o krok dál k člověku, který mě chvíli zbožňoval a chtěl mi dát v inscenaci podle stejného textu hlavní roli - bájbáj, hrdino.

27.5., pátek

Buď jsem rozmazlená a pitomě sentimentální osoba, nebo jsou cesty v noci tramvají domů to nejsmutnější, co naše civilizace zná (obzvlášť, sedí-li v tramvaji před tebou pokakaný bezdomovec).

26.5., čtvrtek

Komedianti, šašci, blázni a ďáblové jsou mezi námi!

25.5., středa

Maturitní komisařka s říďou mi chválí náušnice s Kerouacem, po hlasitém vyřčení, že chci "22", tahám "22", světe div se, andělé existují, ale nedupou, nekřičí a taky nemůžou zůstat nafurt.

24.5., úterý

Maturita: všichni pláčou, smějí se a tak (totiž-jedná se zřejmě o neurózu, konkrětně o hysterii), z mé maturitní práce chce udělat úča povinnou četbu, Bára si dělá srandu, že to bude povinná četba pro uchazeče o studium na DAMU, což by byl krásný paradox vzhledem k tomu, že mě na DAMU nevzali.